Mourning Star

13. října 2013 v 13:46 | KEFY :* |  Jednodílné :*

I'm Still Hurt... Tears fall down my face...

Nikdo neví, jak se vlastně cítím. Jak mi vlastně je. Nikoho to nezajímá. Nikoho nezajímá, jestli se ke mně chovají pěkně nebo hnusně, neřeší, jestli mě to zasáhne do srdce. Ano… Přesně tam…

Moje srdce není jako to vaše, moje srdce není bez citů, bez toho pocitu, že jsem něco udělala špatně. Přesně tohoto je tam až moc. Vždy, když na mě promluví člověk tím svým tónem, který mě má vyprovokovat, tak se cítím provinile. Až moc provinile. Jenomže je to moje vina?

Spousta lidí mě nemá rádo jenom kvůli mojí víře. A co… Tak mi přijde, že Satan je ten pravý. Je to snad vaše věc? Ne. Jenomže vy nic. Vy se do toho pořád serete. (Promiňte mi to sprosté mluvení… Opravdu nevím, jak se jinak vyjadřovat, když jsem naštvaná a zároveň nešťastná…) Vy pořád musíte mít nos všude, kde není něco podle vás v pořádku. Pořád přemlouváte člověka, aby se choval jinak, protože se nechová podle VAŠICH představ.

Jen tak sedím a maluju si. Opět se snažím nakreslit něco pěkného, veselého, ale ono to prostě nejde. Vy jste to všechno zkazili. To je všechno vaše vina. Nikdy nenecháte člověka žít.

Ano… Necháte, ale jenom toho, který se chová podle vašich představ. Ten, kdo ne, tak okamžitě pro něj není místo. A to si říkáte, že žijete šťastně? Můžete za to, že je ten člověk nešťastný, chce se mu zemřít. Opravdu je vám dobře, když tohle způsobujete? A to vám ani nevadí, jak se může ten "jiný" člověk cítit?

Často nad tím vším přemýšlím, přemýšlím nad tím, že tu nemám co dělat. Jenomže se vždycky vyprovokuju k tomu, že jsem naprosto nezbytná. Ale věřit se mi tomu už opravdu nechce. Možná bych se neměla přemlouvat. Možná bych měla asi jít…
Jak bych to ale mohla udělat těm, kteří mě mají rádi, kteří kvůli mně budou nešťastní? Já nad tím alespoň přemýšlím. Já ano, nejsem jako vy.

Jako smutná hvězda sedím na lavičce v parku a přemýšlím, co mám dělat. Mám se zabít? Nemám se zabít? Proč musím mít takový život? Proč si všichni myslí, že nejsem v pořádku? To jsem tak hnusná? Nevzhledná? Sprostá? Sebevražedná? Života nenávidějící? To jsem monstrum?

Spousta otázek mi vrtá hlavou a neznám na ně odpověď. Sama si na ně neodpovím. Ale ty mi na ně odpovědět můžeš. Ale na tvá slova stejně nedám. Na to jsem až moc nešťastná…

Zvládnu takovou potupu, že se zeptám na tyhle otázky? Zvládnu další ponížení, které jste mi schopní říct? Zvládnu vzít ten důvod k srdci a říct "ano… Je to moje chyba"? Nebo to moje chyba není?

Těch otázek je stále víc a nechtějí mě nechat na pokoji. Proč? Ale znova dokola. Každá moje blbá odpověď, kterou si řeknu na tu otázku, tak vyvolá další hromadu? Mám už je i napsané. Proč? PROČ?!

Snažíte se mi dostat do hlavy a chcete mi říct, jak jsem příšerná, ale já už to nemůžu dále brát. Je to můj konec? Nebo budu moct pokračovat dál? To sama nevím. Ale proč to nevím? To jsem tak blbá? Nevím… Zase nic nevím, zase mi je akorát do pláče.

Akorát je to znovu horší a horší. Brečím a nedokážu slzy zastavit. Jakoby už naznačovaly můj konec. Ale proč? Chci to snad skončit? Chci si sáhnout na život a nechat tu ty ostatní, kteří mě opravdu milují? Nebo to mám udělat a dopřát tu blahodárnou radost těm nenávidějícím? Tohle je opravdu moc. Už to nedokážu zvládat dál. Ale nechci to skončit. Proč?

Už z toho pomalu, ale jistě začínám bláznit. A je to čím? Čím to je, že jsem tak příšerně smutná? Tím, že jsem rozrušená? Naštvaná? Nebo je to i něčím jiným? Proč jsem znovu taková?

Prostě tu stojím sama na dešti a přemýšlím, jestli se mám rozběhnout domů nebo tu mám zmoknout ještě víc, než jsem. Jestli chci pokračovat svůj smutný život nebo ho mám ukončit. Jestli tu mám nechat milující rodinu nebo mám udělat radost nenávidějícím lidem.

Já vím, někdy je to naprosto těžké, ale prostě se vždy rozhodnu pro rodinu. Proč? Miluju ji a nechci ji tu nechat. Tak proč je to tak těžké pochopit?

Jak dlouho mám vydržet bez toho pocitu, že neumím bojovat? Chci se naučit bojovat? Musím. Ale proč je to tak těžké? Proč to nedokážu? Nevím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.