I Miss U

2. října 2013 v 20:10 | WendulMonroe |  Jednodílné :*
Tady je pro vás další jednodílná povídka :) Tahle stojí trochu k zamyšlení, i když je krátká. A opravdu jsem to psala na kraji útesu :D (Kecám :D) Seděla jsem v parku na lavičce.

Já se jen omouvám, že jsem tak dlouho nepsala :) Neměla jsem čas a navíc jsem byla naštvaná. Neměla jsem o čem psát. Neměla jsem přístum k internetu :/ Tak tady je další článke, tedy hned po tom, co jsem se dostala k internetu.

Tak tady to je :) Snad se vám to bude líbit a bude to stát k zamyšlení :) Děkuji :D

Jako pokud by jste měli číst všechn, co se stao, tak by vám asi vypadly oči a seděli by jste tu měsíc. Tak vás toho ušetřím :) Doufám, že se vám bude líbit příběh :)


Sedím na kraji toho útesu, kde jsme stáli naposledy spolu. Nyní jsem tu však sama. Nedoprovází mě žádné písničky… Teda ano, ale jen ve sluchátkách a ozývají se pouze smutné. Ano, smutné písničky plné bolesti a dávají silně najevo zklamané srdce, které se rozpadá na miliardy kousků do všech možných stran… Jen co nejdál od sebe. Je to ta smutné, ale přesto i tak krásné…

Stále sedím na kraji útesu a přemýšlím. Přemýšlím o tobě… O tom tvém člověku, o tvé duši, která mě opustila. Která neopustila jenom mě, ale každého.
Mám chuť skočit, ale pořád si opakuju tvá slova, poslední slova 'slib mi, že budeš šťastná.' Tyhle poslední slova byla tvá poslední, která kdy vyšla z tvých úst. Odešel jsi bez rozloučení do krajiny blaha. Prý do dokonalého světa, ale beze mne.
Slzy mi stékají po tvářích a padají dolů, tam do rozbouřených vln, které se tříští o kameny přesně jako teď moje srdce o tu hroznou bolest. Ale není to proto, že by si něco provedl, ale proto, že už tu opravdu nejsi. Že tu nejsou tvoje krásné čokoládové oči, které už neuvidí nikdy nikdo. Tvé rty, které se už nikdy nepohnou ani milimetr.

Když na to vzpomínám, tak z tašky vyndávám fotku, kterou jsi mi daroval, abych na tebe nikdy nezapomněla. Směješ se na ní. Směješ se a já jen nechám další slzy spadnout. Slzy padají na tvou tvář… Nehodlám to takhle nechat. Musí se to nějak zpravit, musí být i jiná možnost, jak být šťastná…

Nedokážu to… Pouštím fotku a přes uslzené oči sleduju, jak si ji vítr unáší svým směrem. Sevřu oči bolestí. Tou vnitřní bolestí, která vychází ze srdce.

Proč? Sama sebe se ptám. Proč jsi mi musel zničit život? Ale ne… To ti přeci zazlívat nemůžu. Nebyla to tvoje vina. Ty za nic nemůžeš. Nikdy jsi za nic nemohl… Je mi tak smutno… Až tak, že se mi z toho zastavuje srdce.

Představuju si tvůj pokoj, který už zůstane nedotčen. Nikdy tam nikdo s ničím nepohne. Zůstane to tak, jak jsi nám to tu zanechal. Zůstane prázdný a bez života, přesně tak, jako jsi teď ty. Ležíš někde, kde se mi ani nechce chodit, je to hnusné místo a já ho z duše nenávidím, protože jsi tam skončil ty a navíc tak mladý, jak říká tvoje máma. Pro mě to znamená, že jsi opustil tento svět a jsi další obětí, která na tomhle světě je. Vím, že chceš, abych žila, ale copak to jde, když necítím tvé doteky, které byly vždy plné lásky?

Říkám si, proč nad tím vlastně přemýšlím, stejně mě neslyšíš a už nikdy neuslyšíš. Jenomže já vím jedno. Dohlížíš na mě. Sleduješ mě jako sokol svoji kořist a doufáš, že teď neskočím z toho útesu. Jenomže já už potom nikdy nebudu šťastná. Ty si byl moje pravá láska a já nikdy nechtěla, abys mě takhle opustil. Já nechtěla, abys mě vůbec opouštěl. Ale copak jsem tomu mohla zabránit? Ne…
Utřu si slzy a podívám se na oblohu. Vidím miliardy hvězd. Ale vím, že jedna z nich jsi ty a chceš, abych žila dál a byla šťastná. Můžu si vybrat jen jedno. Buď žít, nebo být šťastná.

Stále přemýšlím nad tvýma čokoládovýma očima, které už nikdy v životě neuvidím. Myslím na tvé láskyplné doteky, které odešly jak s odlivem, ale už se nikdy s přílivem nevrátí. Jakoby právě můj život odplul s odlivem a nikdy se s přílivem nevrátí. Nad touhle myšlenkou se mi spustí další slzy a já už to prostě nezvládnu.

Stoupnu si a podívám se dolů. Mé slzy padají do těch ozářených a tříštících se vln o kameny. Miluju tě a vždy jsem tě milovala. Jenomže to už je pryč. Ty jsi mě opustil, ale já tě pořád miluju. Nedokážu pustit z hlavy, že se mi právě rozpadl
celý svět a opustilo mě štěstí.

Popojdu kousek dopředu a u prstů na nohou už necítím zem. Ještě jednou se podívám dolů. Je tam tvá tvář. Tak ustaraná a vystrašená. Tvé čokoládové oči se na mě dívají a tvůj strach, že opravdu skočím je skoro hmatatelný. Ale je pozdě. Já už o štěstí přišla a nehodlám celý život nešťastně přemýšlet nad tebou a tvým krásným úsměvem.

Ještě jednou se podívám na oblohu a prohlédnu si hvězdy.

"Promiň…" zašeptám a opět se podívám na tříštící se vlny. Malinko se nakloním dopředu a najednou mi podklouzne noha. Nechávám to být a nechám, aby sklouzla i druhá. Je mi to líto…

Najednou mě pohltila tma. Neuvěřitelná bolest projela celým tělem. Je mi zima, každá kapka, která ponoří moje tělo, tak to zaštípá, každá vlna, která pohne s mým tělem… Celým tělem projede neuvěřitelná bolest, až na omdlení. Nemám sílu se pohnout, jen bolestivě sevřu víčka a nechám se ponořit do bezvědomí.

Najednou bílo. Bílo a.. TY. Svět blahobytu a mám tu i tebe. Konečně jsem šťastná a ty se usmíváš taky. Konečně víš, že ty jsi pro mě ten pravý a nikdy na tebe nechci zapomenout…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.