Without You

28. září 2013 v 19:03 | WendulMonroe |  Jednodílné :*
Tady je takový kraťučký příběh, který jsem sepsala včera ve škole, vlastně ve fyzice, když jsem se nudila. A proč jsem se nudila? Protože fyzika je vždycky nudná a nepochopitelná. Je to moc o počítání a to opravdu není pro mě.

Jenom bych chtěla, že tohle je tak torchu... Vlastně je to takový divná příběh, který mě ani vlastně nevím jak mě napadl. Prostě mě napadl a tak sem ho napsala. Rozhodně lepší než poslouchat ty kecy, co se ozývají každou fyziku. Které se snaží se mi vkrást do hlavy a snaží se, abych je konečně pochopila, jenomže já opravdu takovou logikou neoplývám.
No prostě je to takový příběh, kde se jedná o gaye, kterí bez sebe nemůžou žít a prostě se něco stane. Ale slibuju, že to skončí dobře :D
Tak pokud vám takové příběhy vadí, tak to prosím nečtěte. Přečtěte si jiný, mám tu i jiné :)


"Pojeb se, Alexi." Prohlásil jeden ze třídy, když Alex vešel do třídy. Neměl rád avou třídu už jenom proto, že se mu smáli za to, že je dobrý v některých předmětech. Však tu bylo i něco jiného. Měl ze třídy rád, velmi rád, někoho, kdo se mu smál nejvíc. Kdo mu neřekl jediné pěkné slovo.

Alex nastupoval do třeťáku, ale tentokrát už byl konečně takový jaký chtěl být. Byl to prostě on. Vlasy měl černo-červené, číro bylo perfektní. Namalované oči nechyběly ani v nejmenším. Piercing v obočí, nosu a pětkrát ve rtu. Na krku měl řetězy a také zmek. Provokativní tričko, nápis nesl: Fuck School. Úzké kalhoty se spoustou trhlinama, na nich visací zámek, a pásek s nábojema. Vysoké vojenské boty černé barvy byly vyleštěné a obepínaly nohy do poloviny lýtka. K tomu všemu žvýkal zvýkačku.

Když dosedl na místo, tak se na něj všichni dívali. Dokonce i ten jeho největší nepřítel a zároveň nejkrásnější kluk, kterého kdy viděl. Ano.. Pokud to někomu nedošlo, ta byl Alex gay.

"Alexi... Co se ti stalo?" začala se smát Lenka. Začala ho pošťuchovat, ale Alex se jen zvedl a šel na chodbu. Šel za místní partou punkerů na školní dvůr. Kluk, který se mu tak líbil se jmenoval Pavel.. Běžel za ním a chtěl s ním normálně mluvit. Když byl takový, tak mu to slušelo víc. Ano, tohle si Pavel v tuhle chvíli myslel.

"Alexi.." poklepal mu na rameno, když ho konečně doběhnul. Allex byl celkem vysoký, ale jeho kroky byly opravdu obrovské. Těm málokdo stačil.

"Co chceš? Zase se mi posmívat?" prskl Alex a šel dál. Tohle Pavla zaskočilo a s otevřenou pusou stál na místě. No ani Alexe to nějak neuchvátilo, co mu řekl. Myslel si, že to přehnal. Vždyť ho miloval... Už celé tři roky to tají.

Když už byl čas jít ne hodinu, tak se parta punkerů rozutekla do tříd a Alex si šel sednout na své místo. Vedle seděl Pavel. Usmíval se na něj. Samozřejmě, že si musel přesednout, když přišla učitelka. Ale horší to bylo navázat kontakt s Alexem. Ten si sedl a díval se před sebe. Nemluvil a na Pavla se podíval asi jen dvakrát.

Po škole šli každý konečě domů, nikdo se před školou nezdržoval. Jenom Pavel, který čekal na Alexe. Jenomže Alex nešel sám. Šel z partou a dobře se bavil. Proč to ale Pavlovi vadilo? Trhalo mu to srdce. Sám o sobě věděl, že je gay, ale nevědl, že se zamiluje zrovna do něj.

Pomalu se rozešel domů a připomínal si ty chvíle, kdy ho šikanoval. Jak to pro něj bylo těžké, ale zároveň to pořád opakoval. Vždy mu to přišlo potom takové pěkné, když neztratil ani jednoho kamaráda, kterého měl, ale zároveň si neuvědomil, že ztratí lásku svého života.

Tohle mu dralo slzy do očí. Bylo to něco strašného. Proč si to neuvědomil dřív? Možná by u něj měl šanci. Možná by to dokázal. Možná ho teď Alex nemusel nenávidět.

********

Další den se Alex dívá do zrcadla a směje se. Konečně je takový, jaký je. Je to prostě on. Začne se pomalu upravovat a když zjistí, že by bylo dobré se jít nasnídat, tak někdo zazvoní. Vezme si jablko, tašku a vyrazí ke dvežím. Otevře a v nich je Pavel.

"Ahoj.." usměje se Pavel a Alex jen v šoku zůstane stát. Tohle nečekal. Nečekal, že se tam objeví Pavel. Bylo to pro něj takové překvapení, že se málem posral.

"Co tu chceš?" prskl Alex a Pavlovi slezl úsměv. Tohle zase nečekal on.

"Jenom jsem si chtěl popovídat.." sklopí hlavu Pavel a chce se mu brečet. Nechtěl dopracovat toho, že ho bude až takhle nenávidět.

"Abys ty kecy řekl svým kamarádíčkům?" rozhodil rukama Alex. Nechtěl býýt takový, ale prostě to nešlo, vyvolával v něm vztek za to všechno, comu kdy udělal.

"Ne... Jenom jsem se chtěl udobřit..." Pavel už neudržel slzy a začaly mu pomalu padat po tvářích.

"Hmm.. Tak to máš smůlu..." začal si Alex obouvat boty. Už se přestával ovládat. Byl na něj tak naštvaný, že by ho dokázal zmlátit, dokonce i zabít.

"Prosím.. Já se ti omlouvám..." začal potichu vzlykat Pavel. Byl do Alexe zamilovaný snad rok a teprve teď si uvedomil, co dělá. Asi už bylo pozdě.

"Jenomže já tě nenávidím! Chápeš? Celé tři roky jsem tě trpěl a teď ti mám odpustit? Jdi do pdele!" zařval Alex, když už se opravdu neovládl. Odstrčil ho a šel svou rychlou chůzí do školy. Bylo mu tak zle z něj. Ale zároveň ze sebe. Pokud někdo někoho miluje, opravdu miluje, tak snad odpustí. 'Bože... Jsem takový debil!' pomyslel si Alex a zahnal slzy.

Když došel do školy, tak nikde Pavla neviděl. Ani ve třídě. Když nastala hodina, tak ani neseděl na svém místě. Nebyl ve škole. Ale proč? To se ho ta Alexova slova tak dotkla.

Když se neobjevil ani na druhé hodině, tak Alex běžel ze školy a snažil se Pavla najít. Když dorazil k hloučku lidí u jednoho paneláku, tak se zastavil. Podíval se směrem, kam se dívají a tak ho uviděl. Pavel, který brečel stál na střeše a rozhodoval se, jestli skočí.

Alex se začal prodírat davem a snažil se dotat do ppaneláku. Když ho policie nechtěla pustit, takse mu slzy začaly spuštět po tvářích a začal řvát.

"Pavle!" zařval, když se podíval nahoru a uviděl, jak se hýbe směrem víc ke kraji.

"Nenávidíš mě, tak co bych tu dělal?" křikl zpátky Pavel a už se chystal skočit, jenomže ho zastavila věta, kterou před zařval z plných plic Alex.

"Já tě miluju!" ozvalo se a najednou začaly policajtovy ruce povolat. Odstupovali a štítili se Alexe. Bylo ticho. Alex se rozběhl nahoru a nemohl zastavit slzy.

"Pavle..." řekl potichu, když doběhl na střechu a díval se na záda. Pavel se otočil na Alexe a slzy se mu volně slouštěly po tvřích. Posunul se ještě více ke kraji a Alexovi se na tváři objevil ten nejvystrašenější výraz, který dokázal. Alex se naklonil a začal pomalu padat. Alex se rozběhl a tak tak ho chytil.

Po chvíli ho vytáhl nahoru a pevně ho objal. Pavel začal hlasitě vzlykat a zabořil obličej do Alexovi hrudi.

"Promiň... Miluju tě..." zašeptal Alex a Pavel se na něj podíval. Byl to takový zajímavý pohled. Rozzřené oči, které se dívali do těch Alexových. Byl to šťastný, ale zároveň smutný pohled. Takový, který nikdy na Pavlovi nikdy neviděl.

"Proč jsi mi ale řekl, že mě nenávidíš?" sjela Pavlovi slza po tváři. Alex ji palcem setřel a začal hladit jeho tvář. Byla tak jemná. Jakoby byla z hedvábí.

"Byl jsem na tebe naštvaný.. Prosím... Odpusť mi.." sklopil oči Alex a pohladil Pavla po vlasech.

V tom ucítil Pavlovi rty na svých. V tu chvíli vyvalil oči, ale jak se vzpamatoval, tak ho políbil taky a zavřel oči, jako jeho Pavel. Ano... Teď už by možná mohl být jeho Pavel.

Líbají se tak pět minut, když už oba potřebují vzduch. Alex tohle v žádném případě nečekal, ale líbilo se mu to. Byl do něj zamilovanej už tři roky a teď se mu to konečně vyplnilo. Byl s ním.

"Taky tě miluju, Alexi.." Přitulí se k němu Pavel ještě víc a hlavu si položí na hruď. Poslouchá jeho srdce a spokojeně usíná, je mu naprosto jedno kde jsou.

Ty slova Alexe zahřála u srdce. Nikdy od něj nečekal, nikdy je nečekal od Pavla. Ale nakonec se stalo a byl opravdu šťastný. Cítal, jak mu Pavel spokojeně usíná v náruči, tak se opře o zeď a hraje si s jeho vlasy. Když si k nim přivoní, tak zjistí, e voní po malinách. Jeho oblíbené ovoce.

Po hodině spokojeně oba usnou na střeše a neřeší, kdo je dole nebo jestli je někdo hledá. Jsou jen oni a jsou končně šťastní. Jsou konečně svoji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.