Road To First Fight část 1.

29. září 2013 v 18:31 | WendulMonroe |  Figth For SGTC Family
Tady je další díl, tedy ve skutečnosti první, povídky Fight For SGTC Family. Já jenom doufám, že se vám bude líbit :) Psala jsem ji skoro půl dne, ale to jenom proto, že jsem se nudila jenom v některých hodinách. Tím myslím fyziku, matiku a nakonec jsem se nudila doma. Tak jsem psala :D

Je to takové trochu víc o přemýšlení, tedy podle mě, tak já jenom doufám, že se vám to bude líbit.

Na co bych dále ráda upozornila? Jsou tam vymyšlené názvy, které jsem vymyslela nevím ani jak. Je to takovým tím svým způsobem zajímavé, ale hlavně divné. Je to takových pár divných názvů, které mě až nehorázně děsí, jak se mohli vyskytnout v mé hlavě.

Jenom bych vám ještě chtěla říct, že jak jsem slibovala fotky z té naší akce, tak nebudou. Fakt se omlouvám, ale prostě jsem zapomněla foťák a vzpomněla jsem si na to až nějakých 150 kilometrů od místa, kde foťák zůstal, čili až na místě akce. Je mi to fakt líto a opravdu se omlouvám...

No nic :) Já jsem jenom chtěla tohle říct :D Dále prosím postupujte pod odkazem vedle kometářů "celý článek" protože by to byl moc dlouhý článek na to, aby tu byl celý :D Děkuji :D







Jedna z nejhorších věcí je, když přijdeš o člena té rodiny, ve kterou si věřila, stále věříš a budeš věřit. Když ztratíš člena rodiny, kterou miluješ celým svým srdcem. Je to příšerné nikoho ztratit. A to ještě nemluvím o tom, co bych dokázala udělat, kdybych o tu rodinu přišla. Kdybych o tu rodinu přišla kvůli někomu. Radši ani nemluvím...

Pak se člověk cítí jak chodící mrtvola, tělo bez duše. Ale pak zjistíte, že se za něj musíte stejně pomstít, protože to byl ČLEN a zaslouží si být takhle pomstěn. Proč si to zaslouží? Protože pro nás položil život, pro nás bojoval a proto my teď pro něj, pravda nejen pro něj.

Právě my bojujeme za ty, kteří pro nás padli v boji, ze kterých ta druhá strana lidí vysála duši a vzala jim život. Bojujeme také proto, abychom ochránili další. Pokládáme životy, abychom dali šanci i těm ostatním. Ale hlavně bojujeme pro ty nejdůležitější členy rodiny. Pro ty členy, kteří jsou milovaní srdcem a oni milují srdcem.

Asi si říkáš, co to je zač, ti naši hlavní členi. A právě to je přeci na tom to logické. Bez nich by tahle rodina nestála. Bez nich bychom neexistovali a když už ano, tak bychom nevěděli kam patříme, nepatřili bychom nikam.

Jejich jména jsou zajímavá a dlouhá, ale ta tu přeci jmenovat nemusím. Stačí, když víte, že to jsou Deamons Of Bad Blood. To oni stvořili tu rodinu, to kvůli nim někam patříme. To kvůli nim umíme milovat.

▲▼▲▼▲▼

Pomalu se hromadíme na místě a přemlouváme se, proč vlastně bojujeme. Ale je tu po pravdě další otázka, která proudí hlavami každého ještě žijícího člena rodiny. Proti komu bojujeme?

Na takovou otázku mám hned dvě odpovědi. První: Proti organizaci. Proti organizaci, která věří, že zrovna my jsme ti hrozní. Že zrovna my máme zemřít.

Ta organizace si myslí, že je před námi skrytá, ale my o ní víme naprosto všechno. Třeba to jméno se nese P.O.G. a patří mezi nejnebezpečnější organizace, co existují na tomto světě. Že P.O.G. znamená jejich "Power Of God". Dále patří mezi organizace, které mají nejvíce obětí. Myslí si, že jim tohle bůh schvaluje, že jim to dokonce sám řekl.

▲▼▲▼▲▼

Už se vydáváme na dlouhou cestu za pomstou našich mrtvých bratrů a sester. Vydáváme se za pomstou změněných myslí, které neměli jinou možnost. Jinak by se dostali do studny nešťastných duší, podle P.O.G. zkažených duší.

Každý z nás dokáže cokoliv, jenom P.O.G. dokáže nenávidět plným srdcem. Ano… P.O.G. dokáže jenom nenávidět. Nic jiného pro ně neexistuje. Neznají lásku. Nenávidí celý svět, ale hlavně nás.

Budou nebo nebudou nás pro následovat? Budou moct na každém kroku? Tyhle dvě otázky mi lítají hlavou za celou tu cestu pořád. Vrtá mi už od samého začátku, od té doby, co začali chodit do naší vesnice.

Ta otázka mi asi bude vrtat hlavou, dokud nepadnu v boji nebo konečně nevybojujeme svobodu nad naší vesnicí, rodinou.

Blížíme se k naší první bitvě a každou sekundu čekáme na nebezpečí. Co když na nás "vybafnou"?

Samozřejmostí, která je naprosto nejdůležitější zdůraznit, tak to je, že se neobjeví samotní P.O.G. Ale ti jejich vojáci, které nazývají Machettes. By mě zajímalo, jak je napadalo tohle jméno. (Autor: Spíš jak napadlo mě :D)

Pomalu, ale jistě se začínám bát. Bojím se toho, že mě donutí vyřknout ta slova. Ta slova, která mě promění ve zrůdu. Že se proměním v démona, kterého P.O.G. tak strašně nenávidí.

Moje tělo se začíná chvět, klepou se mi ruce a cítím suché rty. Praská mi kůže nejen hydratací, ale strachem z toho, jaký démon ve mě vězí. Moje tělo se chvěje neuvěřitelným strachem z celé situace. Nevím proč, ale Machettes jsou prostě strach nahánějící.

Musíme však porazit celou armádu, musíme se dostat k NIM. Musíme zabít toho hlavního, protože on za všechno může. Může za ty zrůdy, které jsou v jeho armádě, může za vymírání světa, jenom proto, že si něco vymyslel.

Machettes mi nahánějí strach, ale ještě nikdy nepřebil ten strach o mou rodinu. A proto mě nikdy nepokořili. Ano.. Machettes sají strach z člověka, před kterého se postaví. Ale jako vždy nejsou dokonale stvoření a tak z něj vysají i životní sílu. Buď jsou nedokonalí nebo potřebují i tu sílu lidské duše. Teď nevím.

Však strach je jako takový naprosto normální, jenom P.O.G. si myslí, že to je něco odporného a nemělo by to existovat.

Někdy mi P.O.G. přijdou až moc krutí. Někdy mi však spadne kámen ze srdce, že si nevybrali mě. Ale pořád potom mám pocit prázdného a děravého srdce, když zjistím, co jsem si to myslela.

A právě tohle jsem já. Nedokážu to… Tohle mi vždycky říká moje hlava, když jako obvykle napadnou naší vesnici. Já se jen schovám a počkám na konec jejich napadnutí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.